reklamy, spam, prosby, nadávky ... piš sem.

"Raději budu nenáviděn za to, co jsem, než být milován pro to, co nejsem."

"Hate me if you want... Love me if you can."

"Psssst, vzbuď se. Sny se stejně neplní."

8. srpna 2011 v 15:02 | Dr. DinO |  Já píšu, ty čteš.
"Psssst, vzbuď se." Zašeptala Lole její maminka do ucha. Lola bylo šestileté, zrzavé děvčátko, s roztomilým pihovatým obličejem, zářícíma zelenýma očima a neustálým úsměvem s rovnátky na rtech.
"Lolo, vstávej. Je krásný slunný den, udělala jsem ti vafle a kakao. Vzbuď se." Krásná vysoká černovláska s rudě namalovanými rty pohladila svou dceru po dlouhých mírně rozcuchaných vlasech. Lolin klidný pomalý dech hladil matku po tváři. "Lolo? Zlatíčko, vzbuď se." Ale ona se nemohla vzbudit. Ať dělala její matka i doktoři cokoli, Lola klidně spala dál. Sny jí zamezily návrat do reality.

Malá holčička se ve svém snu úplně ztratila. Běhala po rozkvetlé louce, kde si hrála s vílama a klokanem Alexem, který byl tak malý, že se ho nosila v kapse svých červenobílých kalhot. Častěji ho ale měla na rameni nebo ve vlasech. "Koukej se, Alexi! Já běhám! Umím běhat!"

"Paní, jak dlouho je vaše dcera na vozíčku?" Zeptal se Loliny maminky doktor, který holčičku vyeštřoval. "Dva roky, pane doktore. Víte, s ní a manželem jsme jeli z dovolené a měli jsme ošklivou autonehodu..." Maminka se rozplakala a pokračovala: "Víte, vždycky si přála zase běhat s kamarády venku. A každé ráno, kdy jsem jí došla vzbudit kvůli škole, mi vyprávěla o zahradě, kde má spousty kamarádů a běhá s nima mezi květinami a..."

"Měla bych se vrátit za maminkou, Alexi, už jsem tu s tebou moc a moc dlouho," říkala klokanovi Lola ležící v trávě, když se vydýchávala z drouhého skotačení, "myslím, že by se zlobila, že nejsem s ní doma." "Ale Lolo, vždyť jsem tvůj kamarád, je nám tady dobře, proč by ses vracela někam, kde nemůžeš běhat za kamarády?"

"Mám obavy, že Vaše dcera se už neprobere, paní. Je v hlubokém kómatu. Je mi to moc líto."

"Alexi, ale mně se stýská. Chci jí vidět." "Víš, ale to se za mnou už nikdy nebudeš moci vrátit, moje velká zrzavá kamarádko, buď budeš žít lidský obyčejný život, nebo se mnou život věčný v krásné zahradě."

"Ale jakto? Panenko Maria... Vždyť je to moje malé děvčátko!" Maminka se schoulila na lavici v čekárně nemocnice.

"Alexi, tak já tady teda ještě chvíli zůstanu..."

"Návrat do reality už je nejspíše nemožný. Vaše dcera spí. Věčně spí."

"Alexi, já běhám! Vidíš mě? Můžu tady běhat?"

"Nejde už nic dělat?"

"Vidím tě, Lolo, vidím. Jen utíkej. Zahrada je věčná. Naběháš se tu dost. Realita je pomíjivá, má přítelkyně. Realita je od tebe daleko."

"Je mi líto, jediné, co můžete, je čekat." "Čekat?" "Než se probere. Ale je to asi takové, jako když čekáte, že v noci vyjde slunce."

"Alexi! Umím běhat! Koukej se!"

"Je už moc daleko."

"Dál, než si myslíš, moje milá..."

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Wellus Wellus | Web | 8. srpna 2011 v 17:22 | Reagovat

1.kolo BEST BLOGS EVER! Začni shánět hlásky :)

2 Thalia Thalia | 9. srpna 2011 v 14:30 | Reagovat

COOL

3 Thalia Thalia | Web | 9. srpna 2011 v 14:30 | Reagovat

Máš vážně hezkej blog

4 Alyumin Alyumin | Web | 9. srpna 2011 v 21:22 | Reagovat

Wow..dost mě to zaujalo..opravdu dost dobré :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Pixels: Hoops *2251*xxchibi_white_01.gif image by Lowinkaxxthawake-1.gif image by Saliskoxxx*2355*x:piiinkie:xloving.gif image by SaliskoxpixelxxPhotobucket - Video and Image HostingxxxxxPhotobucket - Video and Image Hostingxxgasp.gif gasp picture by iconicallyxxonline.gif image by spookys-graphix