reklamy, spam, prosby, nadávky ... piš sem.

"Raději budu nenáviděn za to, co jsem, než být milován pro to, co nejsem."

"Hate me if you want... Love me if you can."

Příběh feťačky 0.02

7. srpna 2011 v 20:31 | Dr. DinO |  Já píšu, ty čteš.
Dobře, tady máte pokračování. Doufám, že se bude líbit. Určitý části tohoto příběhu nejsou určeny pro lidi se špatným žaludkem či srdcem.:D


Najednou na mě někdo zapískal...
Otočila jsem se. Vysoký kluk celý v černém na mě mával. Šel blíž. Měl po ramena dlouhé černé vlasy s patkou, která mu zakrývala světle modré oči. Měl piercing uprostřed spodního rtu. "Ahoj," řekl a přišel ještě blíž, "jsem Benjamin... Co tu tak krásná holka dělá sama po tmě?" Usmál se. "Utekla." "Jak se jmenuješ?" "Jorika." "Joriko..." Položil mi ruku na rameno, "poď, udělám ti čaj, nemůžeš tu pobíhat bez bundy, dyť je 20 pod nulou... Umrzla bys." Chvíli jsem váhala. Ale vážně byla zima. A tak jsem šla.

Bydlel v obrovský vile. Bez elektřiny, bez topení; jen se svíčkama a krbem. "Joriko? Nevadí ti kakao? Čaj mi... došel." Vykoukl na mě z kuchyně. Kývla jsem, že v pohodě. Byla jsem zachumlaná ve velký červenozelený dece. Posadil se vedle mě a 2 hrnečky horkýho kakaa položil na stůl. Zeptal se mě, proč sem utekla. Všechno sem mu řekla. I v tom šeru jsem viděla vážný výraz v obličeji. Chvíli jsme oba mlčeli on pak nakonec řekl: "Pojď... dáme si perník." Vzal mě za ruku a dovedl do ložnice. Z poličky vzal malou, hliněnou krabičku přetřenou černým lakem na nehty. Sedli sme si na postel, vyndal sklíčko a trochu prášku z krabičky tam vysypal. "Ve škole jsme tim předávkovali třídního křečka." Zasmál se a zeptal se, na jakou chodim školu. "Na zdrávku, ale brzo mě vyrazí."
Podal mi brčko a pobídl mě, ať si šňupnu, "je nejlepší, co jde v Česku sehnat," a pohladil mě po tváři. Sklonila jsem se a šňupla si svojí lajnu. Chvíli jsem nemohla dejchat. Bylo mi tak krásně! Začali jsme se smát úplně absurdním a stupidním věcem. Hlavně feťákům, jak jsou ubohý. Běhali jsme po domě jako šílený do 6 ráno. Pak nás to přestalo bavit. On usnul naskříni a já na pračce stočená do klubíčka.
Vzbudila jsem se kolem desátý a šla hned blejt. "Joriko, seš v pohodě ty vole?" Zeptal se opřenej o futro dveří koupelny. Měl na sobě černobílý trenky a nezavázanej bílej župan. Lekla sem se ho. Popošel ke mně blíž a držel mi dready. "Poď, udělám ti kakao."

Pokračování příště!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Atze Atze | Web | 7. srpna 2011 v 20:40 | Reagovat

Jéžiš, to je dokonalý! Píšeš dobře, líbí se mi to. A kradeš mi nápady, taky jsem chtěla psát o feťácích a přesně něco na tenhle způsob. Těším se na další pokračování :)

2 Dr. DinO Dr. DinO | Web | 7. srpna 2011 v 20:43 | Reagovat

[1]: Děkuju.:) Zítra zas připíšu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Pixels: Hoops *2251*xxchibi_white_01.gif image by Lowinkaxxthawake-1.gif image by Saliskoxxx*2355*x:piiinkie:xloving.gif image by SaliskoxpixelxxPhotobucket - Video and Image HostingxxxxxPhotobucket - Video and Image Hostingxxgasp.gif gasp picture by iconicallyxxonline.gif image by spookys-graphix